Prešov má mnoho významných rodáků, jedním z nich, který dosáhl věhlasu i v daleké Francii je Ladislav hrabě Berčény.Rodina vlastnila v Prešově dům (stál na místě dnešního Klobušického paláce na Hlavnej ul.). Zde se 3. 8.1689 Ladislav narodil. Jeho otec byl Mikuláš hrabě Berčény, matka Kristýna hraběnka Druget de Hommona.Matka zemřela již dva roky po porodu, chlapec byl tedy vychováván zpočátku druhou manželkou Mikuláše Berčényho, Kristýnou hraběnkou Csáky.Když vypuklo povstání Františka II. Rákociho, stal se Mikuláš Berčény důvěrníkem knížete a velitelem povstaleckého vojska.bercsenyi-l-bibersburg-o-0625V těchto neklidných dobách dlel syn zprvu u otce v Košicích, později u dvora knížete Rákociho. Studoval pak na školách v Prešově, Košicích a Užhorodu. Studium však nedokončil a připojil se r. 1708 k povstalcům. Sloužil v osobní gardě knížete. V bitvě u Trenčína 3.8.1708 zachránil mladý Ladislav knížeti Rákocimu život. Knížeti byl zastřelen kůň, při pádu se dostal pod koňské tělo a omdlel. Ladislav knížete z pod těla mrtvého koně vyprostil a dopravil do bezpečí. Za tento čin mu byla svěřena plukovní zástava, krátce na to byl povýšen na majora osobní gardy.Po definitivní porážce povstání musel i Ladislav Berčény opustit vlast. Rákoci mu však zajistil lehčí začátek v cizině tím, že jej poslal jako svého vyslance s osobním dopisem ke dvoru francouzského krále Ludvíka XIV, který povstání od počátku podporoval.Král zařadil Ladislava 1.9.1712 do své osobní stráže (Mousquetaires) v hodnosti poručíka. Zakrátko byl povýšen na kapitána.K 31.12. téhož roku byl přeřazen do tehdy jediného francouzského husarského pluku Rátsky(též Ratzky nebo Ráttky) jako nadpočetný podplukovník.S tímto plukem se zůčastnil r. 1713 bojů proti c. k. armádě v Porýní.Patent plukovníka jízdy (Mestre de camp) obdržel 1.12.1718, hodnost však byla zpětně datována k 1.8. t.r.Následující rok se zúčastnil tažení ve Španělsku. Byl při obléhání pevnosti Fontarabie, která padla 16.7. t.r. pak před pevností San Sebastian, která kapitulovala 1. srpna 1719 a v střetnutích u Urgel a Roses. V těchto bojích se několikrát vyznamenal, za což byl v květnu r. 1720 v Marseille vyznamenán rytířským křížem řádu sv. Ludvíka.S datumem 12. června 1720 dostal Ladislav Berčény patent na verbování husarského pluku, který měl nést jeho jméno. Husaři měli být výhradně maďarské národnosti.Jelikož v samotných Uhrách z pochopitelných důvodů verbovat nemohl, vypravil se do Tureckem obsazených oblastíBercsényi Lad. 1Pechtl Sedmihradska, Valašska a Moldávie ba i do samotného Turecka, kam se uchýlilo po porážce povstání mnoho bývalých Kuruců. Tento zdroj byl však v několika málo letech zcela vyčerpán a tak Berčény musel požádat o povolení verbovat nováčky i v německých zemích. Jak vykazují plukovní seznamy, přibývalo do francouzských husarských pluků v letech 1723 – 1728 stále více rekrutů hlavně z Alsasska a Lotrínska.1.června r. 1725 byl Berčény ve Weissenburgu jmenován vrchním komořím polského krále Stanislava Leczinského, podporovaného Francouzi.Když vypukla 1733 válka o tzv. Polské dědictví, vytáhl i Berčény se svými husary do pole.Byli při obléhání pevnosti Kehl, která kapitulovala 28.10.1733.20.2.1734 byl povýšen na generála (Brigadier des armées du Roi) a přidělěn k armádě polního maršála Berwicka na Rýně. Ještě téhož roku se zúčastnil obléhání pevnosti Philippsburg a střetnutí u Mohuče. I v následujícím roce zůstal u rýnské armády, jejíž velení převzal pol. maršál Coigny.Jeho povýšení na polního podmaršála (Maréchal de camp) následovalo 1.3.1738. Zůstával ale i nadále v okolí polského krále Stanislava Leczinského. 21.4.1738 obdržel titul nejvyššího královského podkoního.Po vypuknutí války o tzv. Rakouské dědictví vytáhl s francouzskou armádou 1741 do Čech. Krátký čas pobyl v Bavorsku pod velením pol. maršála Ségura a zúčastnil se pak dobytí a obsazení Prahy 26.11.1741. V dalších měsících velel jednotkám bojujícím podél Sázavy, které se musely posléze stáhnout zpět do Prahy. V květnu r. 1742 jej nacházíme ve střetnutích u Písku a při osvobození Hluboké z císařského obležení. Vrátil se pak do Prahy a zapojil se do její obrany. Při protiútoku 22.8.1742 velel brigádě v střednímu úseku. Při tom se mu podařilo zajmout velitele c. k. ženistů a 150 mužů. Zůstal pak v Praze až do odchodu francouzských vojsk pod velením maršála Belle-Isle v prosinci 1742. Pochod do Chebu za tuhé zimy způsobil Francouzům velké ztráty. Berčény přežil, jeho divizi se mu podařilo odvést až do německého Špýru (Speyer). Za vynikající výkon během ústupu vojsk byl 16.3.1743 odměněn Velitelským křížem řádu sv. Ludvíka.V dubnu byl pak přidělen k armádě maršála de Noailles, s kterou pochodoval přes Worms, Oppenheim, Aschaffenburg k Mohanu. Zde se 27.6. u obce Dettingen strhla bitva mezi Francouzi a tzv. Pragmatickou armádou, které velel anglický král Georg II. Francouzi prohráli a Berčény se svými jednotkami kryl ústup až k Rýnu. Nějaký čas se pak zdržoval v městě Saargemünd. 8. prosince 1743 byl jmenován generálním inspektorem všech francouzských husarských pluků.Následujícího roku se zúčastnil opět pod velením maršála Noailles tažení do Nizozemí. Velení posléze převzal král osobně a povýšil 7.6.1744 Berčényho na generála jízdy (Lieutenant-général des armées du Roi). Bojoval pak úspěšně proti císařským u Suffelsheimu a Bischwiller. Koncem roku byl na dolním toku Rýna opět pod velením maršála Mallebois. Zimu ztrávil v Saargemünd. V roce 1745 zajišťoval se svými jednotkami týl francouzské armády u Mohanu. Přes zimu se vrátil opět do Saargemünd.Následující rok byl převelen do Nizozemí, kde v květnu zastával místo velitele polního tábora s 32 dragounskými a 18 husarskými eskadronami poblíž Brusselu. Během obléhání nizozemských pevností Antwerp, Mons a Charleroi velel záložnímu sboru jízdy. V srpnu se jeho sbor spojil s armádou polního maršála Contiho, velení záložního sboru převzal comte d´Estrées. Berčény postoupil s třemi husarskými pluky a 2 granátnickými rotami ke klášteru Heylissen, vypudil tamní císařskou posádku a pronásledoval nepřítele podél řeky Maas.Ve velké bitvě u Raucoux velel celé jezdecké divizi. 1. listopadu se vrátil opět do Saargemünd, kde ztrávil zimní měsíce. V tažení r. 1747 převzal v Nizozemí sbor 32 jezdeckých eskadron s nimiž zasáhl do bitvy u Lawfeld, 2.7. vedl jezdeckou brigádu ve zdařilé zteči proti Angličanům.Přes zimu byl jmenován vojenským velitelem v Lotrínsku. Následujícího roku se stal guvernérem v Commercy a vrchním lovčím knížectví Stanislava Leczinského. Příslušný dekret byl datován v Lunéville 11.3.1748.Byl pak převelen k armádě v Itálii, které velel maršál Belle-Isle. Do bojů nezasáhl a vrátil se 23.10.1748 do Commercy.25.8.1753 mu byl za dlouholeté služby udělen Velkokříž řádu sv. Ludvíka.Luzancy Bercsényi SchlossZa Sedmileté války byl ve sboru, vyslaným francouzským králem na pomoc Marii Terezii ve válce proti Prusům. Berčény velel jednotkám prvního sledu armády, s nimiž bojoval převážně v Hessensku. V listopadu t. r. se vrátil do Francie. 15.3.1758 byl ve Versailles povýšen do hodnosti francouzského maršála. Dalších válečných tažení se již nezúčastnil, 26.11.1759 se ve věku 70 let vzdal funkce generálního inspektora husarských pluků a stáhl se do soukromého života.Dožil se vysokého věku 89 let a zemřel 9.1.1778 na svém sídle v Luzancy (na východ od Paříže, v Departmentu Seine-et-Marne) kde nechal vystavět r. 1745 menší zámeček. V kryptě tamního kostela byl též pochován.Ladislav Berčény si vzal za manželku Annu Kateřinu de Wiett-Gérard (někdy též psáno Dewiet nebo de Wiet). Pocházela z měšťanské rodiny v Haguenau v Alsassku. Z tohoto morganatického manželství vzešlo 12 dětí. Syn František Antonín Ladislav hrabě Berčény, narozený 17.6.1744 v Lunéville sloužil též ve francouzské armádě a dosáhl jako jeho otec hodnosti maršála Francie.Berčényho manželka Anna Kateřina se narodila r. 1702 a zemřela r. 1766.

Pramene:

  • A. Petiot, „Les Lorrains et l´Empire“, Versailles 2005
  • Courcelles, „Dictionaire historique et biographique des généraux francais » sv. II .str. 131–136, Paříž 1821
  • P. Švorc, “Príbehy starého Prešova“, Prešov 2003

Komentovať